Historie a legenda Galata Tower

Janované v Galatě

Věž patří ke kolonii. Poté co Byzantinci v roce 1261 dobyli Konstantinopol zpět, udělil byzantský císař v roce 1267 Janovanům čtvrť Galata. Dohoda z roku 1303 vymezila hranice kolonie a zakázala opevňování, Janované však své hradby přesto rozšířili. Čtvrť se ve starých dokumentech často nazývá Pera, z řeckého výrazu označujícího fíkové pole na druhé straně. Ležela naproti byzantskému městu přes Zlatý roh a Janované ji drželi až do osmanského dobytí v roce 1453.

Věž z roku 1348

Janované vztyčili věž v roce 1348 v románském slohu a nazvali ji Christea Turris, což znamená Věž Kristova. Stála na nejvyšším bodě hradeb kolonie a sloužila jako strážní věž. Když byla dokončena, byla nejvyšší budovou ve městě. Dřívější věž z byzantské éry, zničená v roce 1204, byla samostatnou stavbou. Věž, kterou vidíte dnes, je středověký kamenný drum s architektonickou výškou 62,59 metru bez ozdoby na vrcholu, vnějším průměrem 16,45 metru u základny a zdmi silnými 3,75 metru.

Vězení a požární hláska

Po osmanském dobytí v roce 1453 byla věž přeměněna na vězení. Od roku 1717 sloužila jako požární hláska. Požár v roce 1794 vážně poškodil schodiště. Většina janovských hradeb byla stržena v 19. století, jak se město rozrůstalo severním směrem, a poblíž věže se dochovala jen jejich malá část, takže věž je nejvýznamnější dochovanou památkou janovské opevněné enklávy. Za toto přežití vděčí částečně své užitečnosti: věž, která stále měla své poslání, byla věží, kterou udržovali, opravovali a nezbourali spolu s okolními hradbami.

Obnova kuželové střechy

Věž byla mnohokrát opravována. V letech 1965 až 1967 byla znovu postavena kuželová střecha a dřevěný interiér byl nahrazen betonem, a to ještě předtím, než se věž otevřela veřejnosti. V roce 2020 byla restaurována a znovu otevřena jako muzeum. Kamenný buben je tedy středověký, zatímco střecha a vnitřní konstrukce pocházejí od 60. let 20. století. Když stojíte pod kuželem, díváte se na rekonstrukci střechy, kterou dřívější generace obyvatel Istanbulu znaly v jiných podobách, a tvar, který rozpoznáváte na panoramatu města, je moderním rozhodnutím.

Jak ji udržet stát

Webové stránky věže popisují nedávné bezpečnostní práce. Z fasád a zábradlí padaly kameny a praskly tažné prvky, proto byl kolem základny postaven třímetrový ochranný tunel, aby chránil návštěvníky i okolí. Byly provedeny opravy kuželové střechy a její zpevnění proti zemětřesení je popsáno jako dokončené. Wikipedie dodává, že práce z roku 2023 zahrnovaly i strukturální zpevnění pro odolnost proti zemětřesení. Pro návštěvníka je výsledek praktický: části věže mohou být uzavřeny nebo jinak uspořádány podle probíhajících prací.

Věž dnes

Dnes je Galatská věž muzeem a vyhlídkovou věží. Je na tureckém předběžném seznamu UNESCO jako součást položky The Genoese Maritime Network: Trading Posts and Fortifications from the Mediterranean to the Black Sea. Není součástí Historických oblastí Istanbulu, památky světového dědictví zapsané v roce 1985, jejíž čtyři zóny leží přes vodu ve čtvrti Fatih. Vyhlídková terasa je ve výšce 51,65 metru a věž má výtahy. Jako její vlastník je uvedeno Generální ředitelství nadací. Na které podlaží se dostanete, závisí na probíhajících pracích, proto si aktuální uspořádání ověřte na rezervační stránce.

Legenda o Hezârfenu Ahmedu Çelebim

Nejznámější příběh spojený s věží je ten o Hezârfenu Ahmedu Çelebim, osmanském vědci a vynálezci, který žil v letech 1609 až 1640. Cestovatel 17. století Evliya Çelebi píše, že Ahmed trénoval lety s křídly podobnými orlím, poté vzlétl z vrcholu Galatské věže a přistál na náměstí Doğancılar v Üsküdaru, kam mu pomohl jihozápadní vítr. Sultan Murad IV. prý přihlížel, odměnil ho pytlem zlata a poté ho poslal do vyhnanství do Alžírska, kde zemřel. Evliya Çelebi je jediným zdrojem a Wikipedie označuje příběh za málo spolehlivý. Berte ho jako legendu.

Legenda a záznam, vedle sebe

Pomáhá odlišovat, co je známo, od toho, co se vypráví. Následující seznam obojí odděluje s využitím zdrojů uvedených v zápatí této stránky a stejné rozdělení je užitečným návykem, kdykoli průvodce nebo cedule příběh opakuje. Datum letu je samo o sobě nejisté: jeden článek na Wikipedii klade události kolem let 1630 až 1632 a jiný uvádí rok 1638, což je dobrý důvod říci pouze to, že příběh patří do 17. století.

• Zaznamenáno: věž byla postavena v roce 1348 jako Christea Turris
• Zaznamenáno: po roce 1453 sloužila jako vězení a od roku 1717 jako požární hláska
• Vyprávěno: let z věže do Üsküdaru, známý od jediného pisatele
• Vyprávěno: odměna a poté vyhnanství do Alžírska, z téhož vyprávění

Jak číst věž s fakty v ruce

Znalost jednotlivých vrstev usnadňuje čtení památky při návštěvě. Silnostěnný kamenný buben je janovská práce z roku 1348, postavená jako strážní věž. Kužel nad ním je rekonstrukce ze 20. století. Muzejní podlaží a vyhlídková úroveň jsou moderním využitím středověkého pláště. Výška kopce stále nabízí návštěvníkům dlouhý výhled na staré město přes vodu. Pokud průvodce nebo cedule nabízí datum letu, berte ho jako součást legendy, nikoli jako fakt o budově.

Janovská Galata pěšky

Věž je nejlépe zachovanou částí kolonie, ale čtvrť kolem ní nese další vrstvy. Karaköy je přístavem už od byzantských časů a Voyvoda Street se stala bankovní a pojišťovací čtvrtí. Camondovo schodiště nechal postavit bankéř Abraham Camondo a krátký úsek janovských hradeb se dochoval poblíž věže. Cesta pěšky z Karaköy nahoru k věži, namísto jízdy lanovkou, staví tyto vrstvy do pořadí, v jakém byly kladeny.

Přečtěte si dále: Galatská věž a istanbulské staré město

Pro koho tato historie není

Pokud jste přijeli za jediným datem a úhledným příběhem, věž vás možná zklame: bývala strážní věží, vězením, požární hlásnou věží i muzeem a její interiér byl přestavěn v 60. letech 20. století. Nečekejte ani, že budete stát na místě, odkud měl Hezârfen údajně skočit, a spatříte důkaz jeho letu. Návštěva nejlépe poslouží těm, kdo rádi čtou místo po vrstvách, s výhledem na Zlatý roh jako odměnou, a komu nevadí, že nejlepší příběh o této věži je legenda.